Návesní kaple sv. Václava

Na domanínské návsi stála původně v 19. století dřevěná kaplička, ve které byl umístěn starobylý deskový oltářní obraz "Kladení Krista do hrobu" na straně jedné a "Tři svatí otcové" (sv. Jiljí, sv. Řehoř a sv. Jeroným) na straně druhé od Mistra Třeboňského oltáře. Obraz pocházel z původního gotického oltáře třeboňského kostela z 2. poloviny 14. století. V roce 1921 došlo k dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, že Domanín přenechá obraz státní galerii (Československé státní obrazárně). Za to byla v letech 1924-1925 státním nákladem vybudována nová větší kaple, která byla opatřena kopií původního oltářního obrazu. Kaple byla vysvěcena 28. září 1925. Interiér vyzdobil v roce 1926 nástěnnými malbami známý malíř Karel Svolinský (1896-1986). Podrobné informace ke kapli sv. Václava jsou uvedené na stránce věnované památkám.

Elektrizace obce

Dne 2. 2. 1931 bylo ustanoveno "Družstvo pro rozvod elektrické energie v Domaníně". 

Celkový náklad elektrizace obce i s přípojkami činil 142 098,85 Kč.

Poprvé se v Domaníně rozsvítily elektrické žárovky dne 6. 3. 1935 v 17 hodin.

Silnice Domanín-Spolí

O stavbě nové silnice se rozhodlo na veřejné schůzi dne 16. 5. Zastupitelstvo. Odhlasovalo, že na 3,3 km cesty přispěje obec částkou 20 tis. Kč, Spolí přidalo částku 30 tis. Kč. Stavbu prováděl v letech 1934-1935 třeboňský okres.

Vodovod a kanalizace

V akci "Z" byla roku 1977 zahájena stavba vodojemu o objemu 200 m3. Byl vztyčen roku 1978. Téhož roku byl vybudován výtlačný řad od vrtu k úpravně vody. Roku 1981 byl vodovod uveden do provozu, byl oplocen vrt.

Dne 16. 2. 1990 byla přijata dohoda o připojení Branné na vodní zdroj v Domaníně. V roce 1993 byl zahájen zkušební provoz tohoto vodovodu.

Projekční práce na výstavbu čistírny odpadních vod započaly v roce 1995. V letech 1997-1998 byla postavena.

Velkokapacitní kravín

Na podzim roku 1977 zahájily Velkovýkrmny stavbu kravína.

Sloučení/rozdělení s Třeboní

Roku 1979, po 613 letech končí éra samostatnosti obce. Od 1. 1. 1980 byl Domanín sloučen s Třeboní. Rozhodla o tom podpisová akce uskutečněná za účelem získání mínění lidí na tuto záležitost. Velká část občanů se sloučením souhlasila, proto rada MNV poměrem hlasů 3:2 integraci podpořila.

Až roku 1990 vzešlo z ustavující schůze usnesení získat zpátky samostatnost obce. Rada Městského národního výboru Třeboň tuto žádost dne 8. 5. 1990 projednala a doporučila vytvoření Národního výboru od 1. 1. 1991. Občané Domanína soudili, že připojení obce k Třeboni se uskutečnilo bez jejich souhlasu, že obec měla před sloučením na běžném a investičním účtu 850 tis. Kčs, byla připravena o zemědělskou půdu, rybníky, došlo ke zrušení a zdevastování místní školy, koupaliště bylo opět bez souhlasu občanů převedeno do majetku Státního rybářství.

Škola

V Domaníně fungovala také škola, která má vydanou svoji kroniku pod názvem "Dějepis školy Domanínské". Ta je přístupná v elektronické podobě v Digiarchivu Státního oblastního archivu v Třeboni (digi.ceskearchivy.cz).

První škola v Domaníně byla zřízena v roce 1867. Novější pak otevřena v roce 1909. Od roku 1922 se v obci vyučovalo v "Lidové hospodářské škole". Ta však byla po třech letech pro malý počet žáků uzavřena.

Kostel sv. Jiljí se hřbitovem

Nejstarší budovou na území domanínského katastru je hřbitovní kostelík sv. Jiljí. Ten je prvně uváděn roku 1515. Původní kostelík byl gotický. V letech 1574-1576 byl rozšířen Janem Vlachem. Z té doby zbyly na vnějším zdivu zbytky sgrafit. Kostelík byl původně bez věže, která byla přistavěna v roce 1776 v barokním stylu. Z vnitřní nástěnné výzdoby je nejvýznamnější freska z roku 1588 zpodobňující dominátora Viléma z Rožmberka s jeho dvěma manželkami. V letech 1784-1876 byl kostel používán jako hrobka pro Schwarzenberskou rodinu. Podrobné informace o kostele jsou uvedené na stránce věnované památkám.

Schwarzenberská hrobka

Novým místem pro pochovávání zesnulých členů šlechtického rodu se stala Schwarzenberská hrobka Božského vykupitele. Byla postavena v novogotickém slohu za pouhé 2,5 roku v letech 1875-1877. Nejen díky založení na mokrém podloží je technickým unikátem. Více informací je uvedené na stránce věnované památkám.

Vrchy

Dvůr Vrchy vznikl v 16. století, v době, kdy třeboňské panství patřilo Rožmberkům. Ti měli na svinenském předměstí dvorec, kde byl ustájen dobytek k jejich dvorské potřebě. Při stavbě rybníku Svět bylo předměstí zlikvidováno a dobytek byl umístěn do na nedalekém návrší nově zřízené dvora Vrchy. Tento dvůr byl od hejtmana třeboňského panství Václava Špulíře z Jiter ještě v době života Viléma z Rožmberka v roce 1590 rozšířen.

Na začátku Třicetileté války byl zcela zničen. Po roce 1627 musel být zase zcela obnoven. V té době patřila Třeboň králi Ferdinandovi III. byl obnovený dvůr pojmenován Královský vrch.

V roce 1681, již za Schwarzenbergů, byl dosud z větší části dřevěný dvůr znovu postaven z kamene.

Znovu pak byl zase přestavěn po požáru v roce 1730.

Další dostavby a přestavby probíhaly v druhé polovině 19. a ve 20. století.

Poblíž dvora Vrchy v cípu mezi Opatovickým rybníkem a silnicí, přibližně v místě dnešního autokempu byla od roku 1775 do roku 1875 schwarzenberská cihelna.

Seznam starostů a předsedů obce

Zdroje:

• digi.ceskearchivy.cz
• publikace Život v Domaníně od prvních zpráv k roku 2001, červen 2001
• Informační cedule umístěné po katastrálním území obce