Jedná se o síňovou mešní kapli situovanou na návsi.

Původní dřevěná kaplička a deskový oltářní obraz

Na domanínské návsi stála původně v 19. století dřevěná kaplička, ve které byl umístěn starobylý deskový oltářní obraz "Kladení Krista do hrobu" na straně jedné a "Tři svatí otcové" (sv. Jiljí, sv. Řehoř a sv. Jeroným) na straně druhé od Mistra Třeboňského oltáře, malíře Michala, který v Čechách působil mezi roky 1370-1390, a to i například na dvoře císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Byl jednou z nejvýznamnějších malířských osobností v evropském umění poslední čtvrtiny 14. století. Vytvořil základ pro českou variantu tzv. „krásného slohu“ v rámci mezinárodní gotiky. 

Obraz pocházel z původního gotického oltáře třeboňského kostela z 2. poloviny 14. století. Za objednatele celého Třeboňského oltáře je považován Jindřich z Rožmberka, který byl patronem třeboňského kláštera. Zároveň byl dobře obeznámen s kulturou pražského královského dvora a měl společenské kontakty, které mu umožňovaly objednávat obrazy a sochy v nejlepších pražských dílnách. Třeboňský oltář byl v 18. století nahrazen novým barokním a jednotlivé části původního byly rozdány kostelům a kaplím v okolí Třeboně. 

Dřevěná domanínská kaplička, která jeden z obrazů získala, však byla ve velmi špatném stavu, což mělo nepříznivý vliv i na obraz. Domanínští se nechtěli obrazu vzdát. Pevně věřili, že kdyby s obrazem hnuli, že by na obec přikvapilo veliké neštěstí (kobylky, mor, krupobití, sucho, mokro, oheň apod.). Nedovolili ani odvezení obrazu za účelem restaurování. Theofil Melicher a František Böhm tehdy museli obraz restaurovat na místě ve zdejší škole.

Druhá zděná kaple

V roce 1895 domanínská obec postavila na vlastní náklady zděnou kapli. Ta však byla postavena na nevhodném podmočeném místě a na nepříliš dobrých základech a bylo nutné ji neustále opravovat. Obraz tak nakonec skončil pod dohledem učitele ve škole.

Směna obrazu za příslib výstavby nové (třetí) kaple

V roce 1921, za starostování Jakuba Martínka, došlo zprostředkováním profesora třeboňského gymnázia Dr. phil. Josefa Pospíšila k dohodě s Ministerstvem školství a národní osvěty, že Domanín přenechá obraz státní galerii (Československé státní obrazárně) v Rudolfinu. Vzácné dílo tam odvezl starosta Jakub Martínek v doprovodu profesora Josefa Pospíšila a rolníka a radního Františka Maška. Ministerstvo školství a národní osvěty domanínským přislíbilo, že jim nechá jako kompenzaci na své náklady vystavět kapli novou, do které bude pořízena kopie odevzdaného obrazu.

Domanínští byli ohledně započetí stavebních prací nové kaple velmi netrpěliví. Svědčí o tom dopis z listopadu 1921 od třeboňského archiváře Antonína Markuse historikovi umění Zdeňku Wirthovi: "Byla dnes u nás žena radního Maška z Domanína, onoho, s nímž jsme tehdy také vyjednávali. Nějaký prof. Kučera, tamní rodák nebo příbuzný kohosi odtamtud, psal tatíkům tamním, že to s tím obrazem prohloupili, že se ošidili, že zaň mohli dostat milion atd. Mašek má prý hotové peklo, všichni naň dorážejí, jen on že přiměl k tomu usnesení, že je odvolají, a chystají se prý do Prahy, aby vymohli vrácení toho obrazu. Poukazují na to, že prý kaplu nedostanou, i poukazuje Mašek a prosí, aby se už aspoň základy počaly stavěti, že by se ti lidé pak přece jakž takž uklidnili, protože by byli aspoň umlčeni ti, kteří právě rozhlašují, že novostavba byla jen slibována, ale nebude provedena." Markus k tomu ještě dodává: "Pokud domanínské znám, jsou to lidí strašliví, a jako všichni téměř venkované, krajně hamižní." Ještě tentýž měsíc Zdeněk Wirth Antonína Markuse ubezpečoval o tom, že návrh kapličky byl vypracován v Uměleckoprůmyslové škole v Praze jako klauzura a že se už vyhotovují stavební plány. Dokumentace byla hotova v únoru 1922 a už na počátku dubna Wirth Markuse ujistil, že do podzimu bude kaplička pod střechou. Wirth v dopise uvádí: "V celých jižních Čechách nebude takový doklad umění našich dnů, ať si toho Domanín váží!"

Jak Wirthovi, tak Markusovi nelze upřít opravdový zájem na zachování kulturního dědictví pro příští generace, který plynul zejména z funkcí, jež oba muži zastávali. V Markusově případě to byla funkce okresního konzervátora, ve Wirthově zase vysoký post na Ministerstvu školství a národní osvěty.

Výstavba kaple sv. Václava

V letech 1924-1925 byla na místě původní kaple státním nákladem ve výši více jak 100 000 Kč vybudována nová větší kaple, která byla opatřena kopií původního oltářního obrazu. Kopii obrazu vytvořil Karel Svolinský. Kaple je dílem Bohumila Pýchy (narozeného v roce 1895 v Liberci), který studoval u Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později působil jako profesor odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Stavbu provedla firma Smrž z Třeboně. Pamětní list o této stavbě, sepsaný kronikářem Františkem Trnkou a podepsaný několika místními rodinami - Štíchů, Macků, Čupitů, Cepáků a dalšími - byl uložen do zdiva v kapli na levé straně u vchodu za kropenkou. Kaple byla vysvěcena 28. září 1925.

Nástěnné malby Karla Svolinského

Interiér vyzdobil v roce 1926 nástěnnými malbami známý malíř, grafik, ilustrátor, tvůrce písma a vysokoškolský pedagog Karel Svolinský (1896-1986). Osobitý rukopis malby odpovídající třicátým létům 20. století má charakter knižní ilustrace a kolorované kresby. Neutrální plochy, římsy i písmo jsou členěny kresbou (čarami nebo strukturální malbou) tak, aby forma malby nebyla plošná.

Na levé straně vedle oltáře je vyobrazen výjev bratrovraždy, na pravé straně narození Ježíška a za oltářem je malba svatováclavské rotundy.

Po vnitřním obvodu je část textu novější verze svatováclavského chorálu: „Svatý Václave, vévodo České země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám i budoucím.“

Popis architektury kaple

Návesní síňová kaple se nachází na pohledově exponovaném místě na návsi. Okolo kaple obíhá až ke hraně schodiště úzký pás vymezený kamennými obrubníky. Plocha okolo kaple je vyasfaltovaná a nedaleko průčelí kaple se nacházejí dvě lípy. Před průčelím kaple vpravo je situován kamenný pamětní kříž rodiny Šírků s datací 1926, který však není předmětem ochrany. Jedná se o kapli na obdélném půdorysu s předsazeným průčelím z cihelného zdiva. Střecha je strmá valbová s námětkem. Za štítem je hranolová věžička prolomená dvojicemi sdružených polokruhově uzavřených okének. Věžička je zastřešena stanovou stříškou s námětkem, završena plechovým nástavcem s koulí a opakovaným (opětným) křížkem. Střešní krytina je tvořena staršími prejzy. V průčelí je předsazený pravoúhlý vstupní portál s postranními hladkými pilastry s nízkou hranolovou hlavicí. Portál je přístupný širokým schodištěm se třemi stupni z žulových kvádrů s lehce zaoblenou čelní hranou. Od přízemí je profilovanou římsou krytou prejzy oddělen štít ve tvaru lichoběžníku s projmutými boky, obrys štítu je lemován štukovou římsou a boky štítu jsou kryty prejzy. V ploše štítu nad vstupním portálem je tympanon ve tvaru trojúhelníku s projmutými bočními stranami. Jeho obrys je lemován štukovou římsou, boky jsou kryty prejzy. Uprostřed je umístěn bílý patrně štukový reliéf s postavou sv. Václava – stojící světec je zachycen jako bezvousý štíhlý mladík oděný suknicí a pláštěm s odhalenou hrudí, hlava nakloněna dopředu, pravá ruka pozdvižena nad keř vinné révy po straně těla, levá ruka přidržuje vedle boku štít s orlicí, pravá noha nakročena, za hlavou mohutná mísovitá svatozář. Podle pověsti to byl právě svatý Václav, kdo v zemi zavedl tradici pěstování vína. Fasáda kaple je členěna nízkým obíhajícím soklem z šedě natřených cihel a štukovými obdélnými a čtvercovými rámci a profilovanou římsou. Obě boční stěny kaple jsou prolomeny třemi čtvercovými okénky s osmitabulkovým dřevěným rámy se skleněnými výplněmi se sklem s dekorativní strukturou.

Kaple představuje architektonicky i kulturně-historicky cenný objekt, jehož vznik a podobu ovlivnily specifické okolnosti související se známým středověkým obrazem, díky jimž výsledná podoba kaple překonala běžnou úroveň tohoto typu staveb. Jedná se o velmi zajímavý příklad hodnotné moderní meziválečné sakrální architektury čerpající podněty z historie. Stavba velmi dobře zapadá do koloritu venkovské návsi. Moderní, ušlechtilá, poměrně dynamická a velmi svébytná kaple s nástěnnými malbami Karla Svolinského nemá v jihočeském prostředí adekvátní srovnání.

Vlastníkem i správcem památky je obec Domanín.

Zdroje

• Památkový katalog Národního památkového ústavu
• Depozitum Katolické teologické fakulty
• publikace Život v Domaníně od prvních zpráv k roku 2001, červen 2001
• Mgr. Josef Novotný - Restaurátorská dokumentace k Restaurování nástropní a nástěnné malby v kapli sv. Václava Domanín, 22. 9. 2009
• Diplomová práce "TŘEBOŇSKÝ ARCHIVÁŘ ANTONÍN MARKUS A HISTORIK UMĚNÍ ZDENĚK WIRTH – ROZBOR A VÝBĚROVÁ EDICE VZÁJEMNÉ KORESPONDENCE", autor práce: Libuše Homerová, 2013