Hřbitovní kostel sv. Jiljí se nachází západně od neogotické pohřební Schwarzenberské hrobky s kaplí u rybníka Svět. Jedná se o jednolodní kostel ze 16. století s předsazenou věží.

První zmínka o kostele pochází z roku 1515. Původní kostelík byl gotický. Nejstarší dochovanou částí je spodní zdivo presbytáře se známkami patek dřívějšího klenutí. Roku 1574 dal Vilém z Rožmberka kostelík skrze stavebního mistra Jana Vlacha (Jana zedníka) vyvýšit a rozšířit; dne 26. července 1576 byl posvěcen. Věž byla přistavěna roku 1776 v barokním stylu s cibulovitou bání a nad hlavní vchod kostela byl vsazen starý kámen se znakem a letopočtem rozšíření kostela.

Presbytář je uzavřen pěti stranami osmiúhelníku a zesílen opěrnými pilíři. Loď je kvadratická, podobně jako u presbytáře křížovitě sklenuta. Okna zakončená ostrým obloukem nemají kružeb ani prutů. Věž postavená v čele lodi má střechu hruškovité formy s lucernou.

Z vnitřní nástěnné výzdoby je nejvýznamnější freska z roku 1588 od Tobiáše Felse z Jihlavy zpodobňující klečícího dominátora Viléma z Rožmberka se sepjatýma rukama před křížem s jeho dvěma, též klečícími, manželkami Kateřinou Brunšvickou a Žofií Hohenzollernovou z Brandenburku. Nad nimi jsou vyobrazené příslušné erby. Kateřina Brunšvická-Kalenberská (1534-1559) byla první manželkou Viléma z Rožmberka, Žofie Hohenzollernová z Brandenburku (1541-1564) byla jeho druhou ženou. Vilém byl ženatý celkem čtyřikrát, z manželství se však nenarodil žádný potomek. Protože potomka se nedočkal ani Vilémův mladší bratr a dědic Petr Vok z Rožmberka, stali se tak posledními mužskými příslušníky svého rodu. Na křížové klenbě kostela sv. Jiljí je dále renesanční malba „Seslání ducha Svatého“ - v centrálním kruhu znázorňujícím trnovou korunu je umístěna holubice „Svatý duch". Hlavní postavou je Panna Marie s iluzivně malovanými žebry a s 12 Apoštoly.

Kostel byl vysvěcen 26. července 1576 tehdejším pražským arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice.

V pravém okně v lodi je vsazen skleněný barevný znáček se sladovnickými emblémy a nápisem kolem něj.

Tři velice střízlivě zpracované oltáře byly vyhotoveny sochařem Dimitrym Petrovičem v roce 1835. Oltářní obrazy namaloval Karel Schaller. Na hlavním oltáři je zobrazen sv. Jiljí, na vedlejších oltářích je Panna Maria a sv. Josef s Ježíškem.

V roce 1848 byly z kostela ukradeny oba dva zvony pocházející z roku 1768. Nové hladké z lité oceli bez nápisu (z Bochumi) byly opatřeny až v roce 1867.

 

Ve věži se nacházejí dva hladké zvony z lité oceli bez nápisu (z Bochumi).

Během let 1784-1876 sloužil kostel jako pohřební hrobka Schwarzenberského rodu.

Kostelík s přežívajícími prvky gotiky je významnou památkou Rožmberského stavitelství a Schwarzenberského rodu, kdy tento kostel sloužil v letech 1784-1876 jako pohřební místo Schwarzenbergům. V roce 2000, během nové zádlažby, proběhl na kostele sondážní výzkum. Katakombní prostory k ukládání ostatků byly umístěné pod podlahou kostela. Byly rozčleněné v převážné většině cihlovými zdmi pokrytými maltou. Velikostí odpovídaly uložení vždy jedné rakve. Strop hrobu byl řešen formou kamenných desek. Řada hrobů však již byla zakryta novodobě, tj. během rekonstrukce kostela v roce 1992. V žádné ze zkoumaných hrobek nebyly nalezeny zbytky lidských ostatků, dřevěných rakví či jakýchkoliv funerálních artefaktů. V roce 2023 proběhl v kostele ještě jeden sondážní průzkum (2 vrtané sondy v podlaze), který nevedl k novým zjištěním. Dle něj jsou hroby pravděpodobně zasypané.

 

Zdroje:

• Památkový katalog Národního památkového ústavu
• Depozitum Katolické teologické fakulty
• Zpráva o archeologickém dohledu a sondážním výzkumu, Mgr. Vladislav Burian, říjen 2000
• Záměr restaurování Votivního obrazu Viléma z Rožmberka a figurální malby na klenbě presbytáře, Mgr. Josef Novotný, březen 2023
• www.trebon.farnost.cz
• publikace Život v Domaníně od prvních zpráv k roku 2001, červen 2001

Vlastníkem i správcem památky je obec Domanín.

 

 

Katakombní prostory k ukládání ostatků pod podlahou kostela