Neklidný život obyčejné ženy z Třeboňska: Johana Peřková (1703-1745)

recenze knihy

Ve stínu postav „velkých“ dějin - císařů, králů, knížat, vojevůdců a všech, kteří svým postavením či schopnostmi ovlivňovali soudobé události, žil nespočet „bezejmenných“, jejichž osudy zpravidla upadly do zapomnění. Opravdu tomu tak vždy bylo? Zdánlivě ano, ale v archivních fondech se nalézají dosud skryté životní příběhy jednotlivců ze spodních příček pomyslného sociálního žebříku a „čekají“ na svého objevitele. Jedna prostá žena z časů baroka, která pocházela z jihočeského Suchdola nad Lužnicí, se „dočkala“ a její příběh je obsahem knihy Neklidný život obyčejné ženy z Třeboňska: Johana Peřková (1703-1745).

Prof. PhDr. Jaroslav Čechura napsal zajímavou a kompaktní publikaci, ve které hlavní „hrdinku“ zařadil do soudobých rodinných i ekonomických vazeb, krajinného prostředí a mezilidských vztahů, ovlivněných stavovským uspořádáním společnosti. Popisuje osud ženy, který se vymyká tradovanému schématu o pobělohorském ekonomickém útlaku poddaných souvisejícím s jejich údajným připoutáním k půdě či náboženské horlivosti a nátlaku ze strany katolické církve. Vždyť Johana Peřková dvacet let putovala pěšky (sama popř. se svými životními partnery a synem) převážně po Třeboňsku a Táborsku, dále mj. do měst České Budějovice, Jindřichův Hradec, Kardašova Řečice, Soběslav, Týn nad Vltavou a pobývala i mimo český jih, např. v Louňovicích pod Blaníkem a Polabí. Někdy se řádně živila prací, ale leckde se dopouštěla kriminality (krádeže šatstva, peněz, vykrádání kostelů). Jak bylo možné, že bez svolení překračovala hranice jednotlivých panství, když se jednalo o poddanou podléhající vrchnostenské kontrole a jako křesťanka také měla žít dle zásad katolické věrouky? Jak vlastně fungovala zemská a patrimoniální správa?      

Autor nechal „mluvit“ archivní prameny. Text knihy protkal citacemi z vyšetřovacích spisů, ze kterých vyplývá, že Johana Peřková byla přirozeně inteligentní žena nevýrazného náboženského cítění (i s dlouhým časovým odstupem si pamatovala místa, kde se zdržovala a dobu své přítomnosti, analogicky souzní její podvodné zkazky o zadržovaném dědictví), která až do svého zatčení měla vliv na svůj osud. Restrikce vůči ní, i když jí hrozil trest smrti, byly spíše mírné, vždyť ohledně celkového průběhu trestního řízení, autor doložil absenci použití tortury a podrobně analyzoval neobvykle dlouhý časový průběh i ekonomické náklady a jednotlivé stupně vyšetřování i soudní proces, až po česky psanou žádost o milost – to neodpovídá schématu panské zvůle vůči poddaným. Císařovna Marie Terezie žádosti vyhověla – trest smrti byl změněn a Johana Peřková byla odsouzena na dva roky do káznice v Praze. V hlavním městě zemí Koruny české se její dějinná stopa ztrácí …

Kniha Neklidný život obyčejné ženy z Třeboňska: Johana Peřková (1703-1745) koriguje vnímání pobělohorské epochy. Autor nezpochybnil, že to byly složité časy a zároveň doložil, že „temno“ leckdy „prozářilo slunce“ ve smyslu určité nezávislosti společensky nízko postavených osob na svých vrchnostech i jejich úřednících. Čechura dokázal, že na rozdíl od současnosti byli lidé v době baroka obtížně dohledatelní a také potvrdil, že vlastnosti člověka jsou po staletí neměnné.               

Prof. PhDr. Jaroslav Čechura: Neklidný život obyčejné ženy z Třeboňska: Johana Peřková (1703-1745), ISBN: 978-80-88030-92-8, 218 str., 1. vyd. v nakladatelství Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice – rok 2025.      

Autor textu: Stanislav Vaněk